csen

Irský cob

Původ plemene

Nádherný barevný abnormálně osrstěný kůň dostal  jméno kvůli prostému faktu, že byl chován a vlastněn cikány./ záměrně neuvádím romy jelikož v překladu Gypsy znamená cikán / Po celém světě se tedy uvádí tyto názvy Gypsy Horse, Gypsy Cob, Gypsy Vanner, Irih Cob,  Tinker Horse, Tinker také dle příslušnosti k plemenné knize, pokud je v nějaké kůň zapsán.

Jsou velice rozdílné názory na to jak Irský cob vznikl a také jaká plemena byla k vytvoření současné podoby koně použita. Většina odborníků se shoduje, že předkové nynějších cobů byli koně vesměs chladnokrevní. Často se uvádí, že Shire a Clydesdale vzhledem k mohutnosti  kostí a množství osrstění a rousů, dále Dales Pony, Pony nebo Fells za předpokladu, že mají někteří menší postavu. Někteří lidé tvrdí, že měl vliv Trotting Horse - zlepšil  vytrvalost plemene, dále Fríský kůň  a v určitém směru i Gallower. Všichni tito jmenovaní se výceméně mohli podílet na současném vzhledu nynějších Cobů. Ke křížení mnohdy docházelo tak, že majitelé tajně v noci pustili svou kobylu do ohrady k předem vybranému hřebci, aby za tuto službu nemuseli platit. Je jisté, že cikánské etnikum bylo odjakživa považováno za nejlepší koňské handlíře, takže výběr musel vždy odpovídat jasné představě.

Co je známo jisté, že současná podoba koně je udržována již více než 100 let. Toto šlechtění probíhalo na poměrně omezeném prostoru Britských ostrovů a nesetkáme se s ním nikde jínde na světě. Vznikl  vytrvalý tažný kůň pevného tělesného rámce s extravagantní barvou a osrstěním , klidné a inteligentní povahy.

Vývoj plemene

V dávné historiicikáni na britských ostrovech brzy zjistili, co  nezbytně potřebují od koní které vlastnili a používali. Museli být dostatečně silní, aby dokázali lehce táhnout jejich karavany a obydlí, ve kterých bylo naloženo vše, co rodina vlastnila.  Veškeré oblečení, nádobí, prádlo a většina dokonce ještě kamna nebo sporáky. Karavany vážily tolik, že všichni kromě dětí a starých lidí kráčeli vedle nich, když cestovali z jednoho místa na druhé.Často jely jen ženy, děti a staří lidé. Muži šli přes den hledat práci a do tábora  přicházeli až večer. Z tohoto způsobu života tedy vyplývá, že Cob jako kůň přináležící k této etnické skupině nutně musel být výborné povahy, pevný, kompaktní, mít obrovské kosti, mohutný krk a velký hrudník. Musel mít také silné nohy a pevná velká kopyta. Povahově absolutně vyrovnaný, jistý si v každé situaci a naprosto  spolehlivý, protože jeho celý život spočíval v opravdu úzkém soužití  s lidmi, včetně dětí.  Koně museli být dostatečně houževnatí, aby mohli existovat v jakémkoli počasí bez možnosti  ustájení a s opravdu skromnými zdroji potravy. Schopnost táhnout karavan po celý den v případě potřeby i v noci klidně 40 i více kilometrů po pevných i zablácených silnicích nebyla žádná výjimka.

Během první světové války bylo mnoho koní ve Velké Británii zkonfiskováno nebo je koupila armáda a odvezla do zahraničí. Byli to koně všech velikosti, většinou využívány pro tahání kanonů, jako jezděčtí  a pro odvoz raněných na frontě. Jediný druh koně, kterého armáda nechtěla, byl jakýkoli barevný kůň, protože se jim vůbec nehodil - byl na první pohled velice viditelný. Cikánští majitelé koní však byli vynalézaví, najednou nastala situace, kdy měli k dispozici nepřeberné množství levných, barevných koní. Stabilní, pracovitá povaha těžkých plemen, spolu s kombinací a pevnosti a kompaktnosti Fellských a Daleských pony umožnila přizpůsobovat požadovanou velikost konkrétním potřebám každé rodiny.  Toto pokračovalo, a vzkvétalo, protože se všichni snažil mít co nejlepší koně, aby vyhovovaly jejich způsobu života. Také se líbila skutečnost, že barevný kůň lze velice snadno rozeznat a nemůže být "vyměněn" stejně snadno jako jednobarevný kůň. Také je nikdo nemůže nařknout z jeho krádeže.  Jediná věc, která se nikdy netolerovala, byla špatná povaha nebo špatně vychovaný kůň. Všechna zvířata v těchto rodinách musela být naprosto bezpečná, ovladatelná i dětmi a ženami.